Přemyslovský rod sahá do počátku 9. století, jeho vláda skončila v roce 1521, kdy vymřeli tzv. po meči.
Neradostné dětství
Jednou z nejvýznamnějších osob tohoto vládnoucího českého rodu byl Václav II., přezdívaný „stříbrný“.  Byl potomkem Přemysla Otakara II. a jeho matkou byla Kunhuta Uherská, vnučka vládce Uher. Narodil se na podzim roku 1271 a jako malého ho vychovával Ota Braniborský, dětství prožil na hradě Bezděz. Tyto roky pro něj nebyly zrovna nešťastnější a tak se ve svých dvanácti letech vrátil ke své matce, která se po smrti Přemysla Otakara II. vdala za Záviše z Falkenštejna.

Mladý král
V pouhých dvaceti letech získal díky sňatku s Gutou (dcera Rudofla Habsburského) území v Polsku a tím i vládu nad nimi. Králem nejen českým, ale i polským se stal koncem třináctého století. Se svou první ženou počal deset dětí, s druhou manželkou Eliškou Rejčkou měl dceru. Měl také spoustu nelegitimních potomků, jedním z nich byl olomoucký biskup  Jan Volek.

Úspěchy
Václav II. zemřel na následky tuberkulózy v pouhých nedožitých třiceti čtyřech letech. V průběhu svého krátkého života se věnoval podpoře vzdělanosti, i když sám byl negramotný a založil na Zbraslavi klášter cisterciánů. Jako vládce preferoval řešení věcí cestou spíše diplomatickou než formou násilnou, tedy vedením válek. Dokázal také využít bohatství přírody, především těžby nerostů a stříbra, zavedl používání pražského groše, ten se razil od roku 1300. Tím si Václav II.  vysloužil přívlastek Stříbrný. Díky těžbě nerostů se České země staly významnými v rozvoji hornictví, středem byla Kutná Hora. Vzhledem k předčasné smrti už Václav II. nemohl dokončit svoje plány, těmi bylo např. založení univerzity nebo psaný zákoník, který měl omezit moc českých pánů.
Přemyslovci počátkem třináctého století dosáhli toho, že se stali vládci i Uherska.